57.kapitola

13. prosince 2013 v 20:46 | Blacky |  Čierny vlk
Ležali sme spolu na mojej posteli a svet nemohol byť krajší, keď mi prstami prečesával vlasy vlhké od sprchy.
"Mal by si sa začať chystať, dnes máš ožran párty so spolužiakmi." upozornila som ho a on sa zaškeril.
Stále mi to bolo zvláštne, že sme spolu komunikovali, že sa ma znova dotýkal, a že o tom incidentne z pred troch týždňou nepovedal ani slovo.
"Nechce sa mi. Chcem byť tu a čakať kým tvoja matka zaspí a môj otec sa neodporučí na tajné stretnutie starých vlkov a ja sa budem môcť znova pritisnúť na tvoje nahé telo."
"Zvláštne, ešte dnes počas dňa si sa snažil držať moje telo čo najďalej od seba, A teraz sa vykašleš na kamošov?" Nedalo mi, musela som ho upozorniť že je to trošku detinské.
"Fajn tak ja sa pôjdem ožrať a ty mi potom nezabudni urobiť scénu" A je to tu, dlho nám raj nevydržal.
"Nebudem ti robiť scény, zajtra mám totiž rande ja s Norou tak si budeme kvit."
"Nie som si istý, či sa mi páči, že ste odrazu tak veľké kamošky, mám taký zvieraví pocit, že mi ťa ukradne a budeš so mnou tráviť hrozne málo času, iba pre ňu."
"Do teraz ti nevadilo, ked som sa s ňou flákala po meste."
"To sme boli pohádaný a snažil som sa na teba byť naštvaný a za každým, keď si odišla von som bol naštvaný, lebo som si predstatoval ako ťa ten blbý špageťák objíma a ty sa ním necháš obchytkávať,
Vyprskla som a on sa na mňa zamračil.
"Nie je to špageťák je to úplne normálne stavaný chalan, nemôžu byť všetci ako z rekalmi na steroidy Patrik, a od toho večera som sa s ním nevidela. Nechodíme do Bowlu."
"Je fakt stašidelné, počúvať ťa ako vravíš, kam všade ty a Nora chodíte." krútil hlavou a ja som zatlačila do jeho ramena.
"Tak už choď, budem ťa čakať v mojej postieľke." prikývol a dal mi krátky bozk na čelo a odpratal svoju maličkosť do svojej izby.
Naozaj som rozmýšlala, že by nebolo od veci, proste jeho veci presťahovať ku mne, kúpiť velikú posteľ a nemusel by stále odchádzať. No to by sme museli mať inú matku.
Spokojne som hľadela do plafóna, naozaj som sa bála, že by sme boli navždy rozídený.
Zvuk skype ma vytrhol z driemot a ja som vyskočila z postele, ešte stále dúfam, nikdy dúfať neprestanem.
Bol to Ady a ďalšia várka fotiek jeho lásky, ako nazval svoje ešte nenarodéné dievčatko.
Bola skutočne nádherná aj v brušku nemohla poprieť Adama a ja som si povzdychla. Ešte dať toto do poriadku, keby sa mi ešte tak Kris podarilo obmäkčiť. Nechcela som prísť o chvílú keď sa malá narodí a nechcela som byť cudzia. Túžila som byť dobrou tetou. Nosiť malej hračky a sladkosti, vystrájať s ňou šarapaty.
"Mám ešte jednu:) " napísal mi a ja som nedočkavo vyťukábala prstami do dosky stola.
Rýchlo som ťukla na zobrazenie súboru a moje srdce urobilo premet. Na fotke bola Kris v legínach a dhorukávom tričku pod zadok, ktoré tesne kopírovalo jej telo a tak krásne vyniklo jej bruško a snežienky v jej čiernych kučerách boli naozaj sladké. Vizerala ako jedna zo sestier víli Amálky a mne sa do očí natalčili slzy. Nebolo to fér, nebolo fér, že ma o jej tehotenstvo pripravila.
"Pekná" napísala som len a čumela na fotku, na ktorej sa usmivala a v rukách zvierala malu kytičku. Asi to fotil on a vizeralo to, že by mohli byť znova spolu a spokojný.
Chcela som byť pri nej chcela som s ňou ísť na tie prekliate snežienky tak ako každý rok a tak ako každý rok z nich urobiť obrovskú kyticu a tváriť sa, že sa schovávame pre lesníkmi aby nám nenaparili pokotu za trhanie snežienok.
Patrik sa vrátil nad ránom mierne pripitý, ale nie dosť aby sa len tak šmaril do postele a spal, alebo aby mlel z cesty. Mal do nalády a ja som z jeho úst cítila vodku a zubnú pastu. Zlá, velmi zlá kombinácia.
Môj nakrčený nos si vysvetlil správne a podráždene brblal, že si zuby drhol dvadsať minút tak nebolo možné aby som z neho chlast cítila. No ja som ho proste cítila, a bolo to pekne nechutné. Človek nepochopí, kým sám nie je triezvi a niekto pri ňom nevydychuje alkoholový oxid uhlličítý.

"Emília, Emília, posloucháš mě? JA jsem opravdu ráda, že jste si to s Patrikem ... No ať jste si už udělali co koliv, mohla bys mi věnovat trošku pozornosti. Přestat mu odepisovat na každou kontrolní sms? Je to od něj trošku pokritecké, že se ti poslední tři týdny nevěnovala teď tě kontroluje co půl hodinu. Vypni tu zatracenou mašinu, mě nasereš jak cip."
Pretočila som oči a uškrnula sa ňu. Že mi to práve ona vyčíta, čo len pred chvíľou dovolala s jej borcom.
"Jirkuuu?" povedala som posmešne a ona na mňa vyplazila špičku jazyku.
"Nebydlím tři baráky od baru, potřebuji odvoz domů."
"Och samozrejme, už ťa vidím ako sa cez víkend budeš drbať domov k ockovi a mocoche, nerob zo mňa hlúpu Nora, dnes večer to skončí sexom v jeho garzonke," smiala som sa a ona ma capla po ramene.
"Seš tak špinavá Emilly jak je možné, že se ti podařilo sbalit Patrika, který neví říct ani prdel?" vzala som si svoju čokoládu do rúk a odchlipla si hustej tekutiny, bolo by asi rozumnejšie použiť lyžičku, ale to by som si nemohal skryť ten spokojný úsmev. Patrik bol môj, ten chlap, bol skutočne môj!
Zatúžila som ísť domov a stratiť sa pod jeho telom, ano, presne to som chcela, chcela som byť jeho váhou vtlačená do matraca. Posledná muchlovačka bola žhavá ale nedostačujúca, nie po troch týždňoch tvrdého pôstu s jeho telom ako hriechom v každodenom nedostatočnom kontakte.


PIOTR


Nemohlo to být lepší, všechno pěkně klapalo .
Měl jsem opravdu obavy, že by se to jejich rozchodem mohlo pokazit. Samozřejmě, že jsem nepochyboval o síle jejich citů. No ten vlk se prezentoval zcela lhostejně. Pouštěl ji ven a nestaral se o to zda se vrátí .
Nyní však moje dílo bude dokonalé. Není nic horšího než ztratit milovanou osobu chvíli po tom jak se znovu nájdou . Věděl jsem to z vlastních zkušenosti. Gražena byla mým světlem ve tmě. Žijícím důkazem toho, že i temná bytost může najít lásku. A on mi ji vzal, anděla, naději, štěstí.
Zasloužil si trpět stejně jako já. Zasloužil si válet se v bolesti se vzpomínkou na svou milovanou. Gražena byla krásná a měli jsme před sebou věčnost jen my dva nesmrtelné bytosti, mohl nám patřit svět, slíbil jsem jí že to tak bude, když se pro mě probudila.
Když jsem jí kroutil krkem usmívala se protože věděla, že budeme spolu a věděla, že bolest pokaždé, když jsem z ní pil byla pouze malá platba za věčnost.
Zatnul jsem ruce v pěst, toužil jsem po jeho krvi, toužil jsem rozthat jeho hrdlo a jeho končetiny rozházet po okolí. Ale co by to bylo za pomstu? Jaký by mělo smysl snést jeho úbuhú existenci ze světa a dopřát mu klid?
Chtěl jsem aby trpěl, chtěl jsem aby viděl to blonďaté devče umírat, stejně jako jsem já musel hledět na mou malinkou když mi ji trhal. Chtěl jsem aby navždy žil s výčitkami, že nebyl dost silný, že nebyl dost rychlí, a nebyl dost mužem, aby ji udržel v bezpečí .
Ta malá vlčí mrcha, mi nakonec pomohla. Ukázala mi, že je opravdu silný a jen pouta nebudou stačit. Potřeba bránit družku je opravdu silná a on dokázal i s jantarem v těle udržet upíry od jejího těla dost na to, aby ji nevymačkali do poslední kapky .
Opíral jsem se o budovu před kinem, myslím, že to byla mateřská škola spojena se základní, a sledoval, jak se i se svými přítelkyněmi smála a diskutovala o filmu, který právě viděli.
Byla opravdu roztomilá. A kdybych neměl nevyrovnané účty s jejím vlkem asi by mě ani nenapadlo jí ublížit. Nebyl jsem ten typ co napadal ženy nebo se z nich krmil, v mém novém životě. Byl jsem stará škola, žena byla něžné a slabé stvoření, které bylo potřeba chránit. Škoda, že to ten její hlupák nevěděl.
Bavil mě lov, jako každého jednoho z nás, ale nikdy ne na ženu. Lovil jsem zásadně muže. Možná to bylo tím, že nás otec opustil když jsem byl dítě a já jsem nenáviděl chlapi a ucitival ženy, pro jejich sílu. Moje matka byla silná vychovala mě sama bez mužské pomoci. Zatřásl jsem hlavou a odrazil se od budovy pomalu sledujíc jejich kroky. Nemohl jsem začít dokud s ní byly její kamarádky. Oni v tom neměli vinu a nemělo význam zatěžovat se upišťanými a ukřičenými slepicemi.
Dávali si na čas a rozebírali věci, které by v mých časech dívka nikdy nevypustila z úst dokonce ani na ně nepomyslela, a pokud, červenala by se jako rajče . Ale dnešní ženy jsou zkažené a smilní více než za dob kurtizán.
To děvče snad nemělo pud sebazáchovi. Co mě dost udivovalo, poslední zážitky opravdu nebyly pěkné. A ona suveréne odmitne nabídnutý odvoz před barák. Ale mně pokus o udržení masky normálnosti jen vyhovoval, protože hra se co chvíli skončí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama